Klára Rotterová

Od malička jsem milovala koně i lidi. Tíhla jsem k hudbě, tanci a dramatickému umění. Ve škole jsem byla „ta divná“, ale to mi nikdy nebránilo být takovou, jaká jsem.

Vystudovala jsem střední školu zaměřenou na herectví a vyšší odbornou školu zaměřenou na tvorbu textu a scénáře. Mezi tím jsem hrála v rapperské skupině Las Chubas a učila hru na různé nástroje. Věnuji se akrobacii na visuté hrazdě a trochu i na šále, hraji divadlo, píši texty, učím se komunikaci s koňmi, masíruji, podílím se na organizaci táborů pro menší i větší děti a nejvíce mě baví všechny tyto věci propojovat.

Postupem let jsem začala zjišťovat, že herectví, hudba, akrobacie a všechno, co dělám ráda, není jen o tom to dělat krásně, dokonale, zodpovědně, ale především o tom si hrát. Hrát si s textem, tělem, hudbou, emocemi, pocity, hrát si s náladou a počasím, hrát si s teplem a zimou. Když jsem pojala všechno jako hru, najednou mě má seberealizace začala naplňovat mnohem více. Začala jsem vidět důležitost v tom své aktivity, ale především tento postoj, předávat dál.

V Hybrálci mám zázemí pro to vše svobodně realizovat. Realizovat sebe a tvořit víc, dál, do hloubky, do šířky, od výšky, do dálky.

Zvuk čvachtání kopyt v blátě, šum stromů, zpěv ptactva, praskání ohně, kapky v jezírku, to jsou všechno pomocníci při další tvorbě čehokoliv a objevování sama sebe.