Seňor Francisco

Francisco Miguel Mesa Diaz

je Pán, který naučil Ladu a Sašu v El Rocíu chodit. Říkají mu starý Pán, a to s respektem a obrovskou úctou k němu. Jeho stáří totiž není o věku, ale o jeho zkušenostech a moudrosti. Pomohl jim se vyznat v místních lidech a seznámit se s takovými, kteří je obklopují láskou a úctou. A k tomu je navíc přivedl ke svým koním. Bylo to asi takhle.

Při první návštěvě El Rocía se Lada se Sašou poohlížely po pozemku, který by mohly koupit. Bytná, u níž nocovaly, je seznámila se starým, suchoučkým, malým, vyšperkovaným, voňavým, upraveným člověkem, který jim chtěl prodat nejen pozemek, ale veškeré své pozemky, včetně areálu, s celým chovem koní. Neměl totiž nikoho se zájmem jeho radost sdílet a postupně přebrat. Prodej se však neuskutečnil.

Stalo se však něco mnohem hlubšího. Mezi Ladou a Starým Pánem vzniklo neobyčejné pouto přátelství. Starý Pán jí představil svůj jedinečný chov plný charakterních a bujných španělských koní. V tu chvíli se Lada se Sašou rozhodly, že jich od něj několik koupí a přivezou do Hybrálce. Také se tak stalo. Některé koně jim Starý Pán dokonce dal darem. Byl šťastný, že je tu někdo, kdo bude pokračovat v jeho vzácném chovu, díky němuž vyhrál nejprestižnější výstavu koní ve Španělsku – SICAB

Starý Pán je přesně typ občana El Rocía. Každý den nasedlá bílého hřebce Acebuche (v překladu “Divoká oliva”), každý den na něj vysedne a na pár hodin si vyjede. Ve svých 85ti letech má už své zdravotní problémy, potřebuje občas pro léky, tak opět nasedlá Acebuche a jede do lékárny. Lékárník ho už z dáli vidí a nese mu ven pytlík s léky. Starý Pán ani sesednout z hřebce nemusí. Potom, příjemnou oklikou, jede vyhlídkovou jízdou v kroku zase zpět domů

Pepon, španělský mastin, jeho věrný pes a přítel, hlídá stádo. Starý Pán přijde k ohradě, opře se o ni a hovoří s koňmi. Pepon se opře předními tlapami vedle Starého Pána a ze stejné výšky kouká a hovoří se stádem také. Jsou nerozlučnými přáteli

Starý Pán si také rád jde do ohrady za koňmi, sedne si na odpočívající, ležící kobylu a povídá si s ní. Tohle je jeho běžný způsob bytí.

Jednoho dne se Starý Pán rozhodl navštívit své koně. Ale ne ty, co mu běhají na pastvině u domu, ale ty v Hybrálci. Nasedl na letadlo, přijel do Hybrálce. Po pouhých dvou dnech v naší české zimě prohlásil: „ Všechno, co jsem v Česku chtěl vidět, viděl jsem. Odlétám.”

Přicestoval tu dálku jen pro to, aby viděl, jak se daří jeho koním. Takovou lásku k nim chová.