Alexandra Vosátková

Těžko se mi píše o sobě… U koní jsem  již od 10 let. Přesně. Návštěvu stáje mi totiž dala jako dárek moje kamarádka Eva Hlaváčová.  A to bylo zcela osudové.

Od té doby už jsem od koní neodešla. Učili mě ještě staří vojenští jezdci, prožila jsem s koňmi ty nejkrásnější i nejhorší chvíle. Zažila jsem přátelství i šikanu, výhry i prohry, radost i žal, zrození i smrt.  Koně mi dali tolik, co by mi nikdy nikdo jiný nemohl dát.  Naučila jsem se přirozenou komunikaci i práci s koněm, která je tak netypická a neobvyklá, že ji příliš neventiluji, a to kvůli obavám z nepochopení. To víte, ty zkušenosti…Moc mě baví učit lidi jezdit, zejména ty, kteří  jsou opravdu vášnivě zapálení. Také se  léta zabývám hiporehabilitací. Rok jsem byla předsedkyní hiporehabilitační společnosti a přivedla jsem do ČR paradrezuru.  Naplňuje mě spojovat lidi prostřednictvím koní a také s jejich pomocí ukazovat lidem vlastní dary a talenty.

Koně miluji celou svou duší.  Věřím tomu, že koně a lidé tvoří dohromady více než  dvě bytosti. Jejich spojením vzniká síla, které jen tak něco neodolá. Včetně smutku, bolesti, a nebo hendikepu. Španělským koním jsem zcela propadla pro jejich neskutečný charakter, krásu, sílu a  schopnost spolupracovat  s člověkem a přitom si zachovat  vznešenost  a  obrovskou důstojnost. Tuto krásu ráda zprostředkovávám i ostatním.